Blog farnosti

Martyrologium dnes na prvním místě uvádí svátek jména Panny Marie. Pro celou církev vznikl jako památka na poražení turecké armády u Vídně v r. 1683, které souviselo se vzýváním jména Panny Marie a s její pomocí. Je tedy zároveň projevem vděčnosti a poukazem na identitu jména Mariiny vznešené, neporazitelné osobnosti a pomocnice křesťanů v nejtěsnější Boží blízkosti.

Svatá Matka Tereza z Kalkaty se tak stala pro množství nejposlednějších, nejbezmocnějších, pohrdaných ubožáků, kterých se ujala, celosvětově známou osobností. Je maličkou bytostí, mimořádně oceněnou světem i Bohem. Svým životem ukázala, že služba nejubožejším není hanbou, ale ctí a možnost vybudování opravdového míru spočívá jen na lásce.

Dnešní svátek Nanebevzetí Panny Marie nám staví před oči Mariin vstup do nebeské slávy včetně jejího oslaveného těla. Panna Maria obdržela hned po odchodu z tohoto světa celou slávu, protože byla vzata do nebe s tělem i duší a nemusí čekat jako ostatní zemřelí na oslavení až na konci věků. Tímto byla potvrzena staletá víra křesťanů.

Z těchto svatých manželů Svatí Jáchyma a Anny vzešla bez dědičného hříchu počatá dcera a Matka Spasitele světa. Jejich život tedy musel odpovídat svěřenému poslání a to je i důvodem naší úcty. U sv. Anny vždy bylo zdůrazňováno, že je matkou Bohorodičky, její lidskou vychovatelkou a učitelkou, a že je babičkou našeho Pána Ježíše Krista..

Maria jako jediná z lidí nebyla zasažena hříchem, ďábel v ní neměl sebemenší podíl. Její čisté a Neposkvrněné Srdce je místem, kam nikdy nevstoupilo zlo. Jestliže se tedy zasvěcujeme Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, duchovně si přivlastňujeme její víru a čistotu jejího srdce a přijímáme „nové srdce“. V tomto duchovním příbytku jsme chráněni před zlem. 

Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil r. 1856 Pius IX. na třetí pátek po letnicích. Srdce Ježíšovo - termín náboženské úcty, charakaterizující Kristovu lásku ke všem lidem. Tato úcta se rozšířila ve středověku zásluhou sv. Jana Eudese (1601-1680), ale především díky sv. Markétě Marii Alacoque (1647-1690), která po řadě vidění doporučila křesťanům praxi prvních pátků v měsíci. 

Skutečnost, že Vít zemřel již jako dítě způsobila, že jeho kult sílil mnohem silněji než u jiných mučedníků a proto patří mezi nejuctívanější svaté. Je ochráncem saských císařů, mládeže, hostinských, lékárníků, vinařů, herců, komediantů, sládků, horníků, kovářů a kotlářů, ale také němých a hluchých. Za Diokleciánova pronásledování ve velmi mladém věku byl blízko Lukánie dopaden a v Lukánii byl Vít umučen. Jeho ostatkům se můžeme poklonit v pražské katedrále.

Slavnost Nejsvětější Trojice je v západním liturgickém kalendáři první neděle po Letnicích. Obsahem tohoto svátku je jedna z ústředních křesťanských nauk, totiž nauka o Nejsvětější Trojici, víra, že Bůh existuje ve společenství tří osob – Otce, Syna a Ducha svatého. Jde o jednu ze základních pravd naší víry, zjevenou Ježíšem Kristem. Je zjevením Božím do naší přítomnosti, světlem a zdrojem radosti pro náš život.

Svatá Zdislava byla přes svůj šlechtický stav ženou prostého života, dobroditelkou chudých i nemocných. Snažila se co nejvíce ztotožnit s Kristem i jako manželka a matka čtyř dětí. Sjednocení s Kristem upevňovala modlitbou, čtením Písma sv., o kterém rozjímala, účastí na mši svaté a přijímáním svatých svátostí. Radostně snášela oběti každého dne a konala skutky kajícnosti.

Kým je Duch Svatý pro církev? – Duch Svatý je „osobou“. Tato jistota, kterou nám Ježíš přináší, se klade na vrchol každé reflexe o něm; Duch je jeden z Trojice, „v“ něhož věříme: „Věřím v Ducha Svatého…“. Nejde tedy pouze o předmět naší víry, ale o její východisko. Duch Svatý je dárcem, ale také darem – dar Boha Otce a vzkříšeného Krista církvi: „Dechl na ně a řekl jim: ,Přijměte Ducha Svatého.‘ “ Právě tento dar, který jsme dostali, chceme dnes objevit.

Misionářem ve vlastní zemi.