Historie farnosti

Historie farnosti

Text historie farnosti formulovaný u příležitosti výstavy 140 let výročí založení lužického kostela. Jaroslava Dohnalová, 2014

Do roku 1872 stojí na tomto místě jen zvonice. V roce 1872 je položen základní kámen na výstavbu kostela a usilovnou prací se farníkům podařilo během dvou let kostel dostavět. 1874 kostel dostavěn a vysvěcen svatému Martinu. 1. září 1913 je v Lužicích zřízena expozitura duchovní správy, do které byl dosazen miklučický kaplan P. Antinín Křikava. 1925 je do kostela pořízen nový zvon, který byl vysvěcen o svátku sv. Cyrila a Metoděje 5. července. Rovněž kostel byl v tuto dobu zasvěcen svatému Cyrilu a Metodějovi. V roce 1924 byl pro sídlo fary zakoupen dům naproti kostela. Uvnitř kostela provedl akademický malíř Jano Köhler z Kyjova uměleckou malbu sv. Cyrila a Metoděje v roce 1934. Teprve v roce 1936 dosáhly Lužice samostatného farního úřadu. Farářem ustanoven P. Josef Krejčí.

Z dějin lužické farnosti

Do roku 1872 stojí uprostřed lužické návsi jen zvonice, se dvěma svěcenými zvony. Jejich vznik je datován do roku 1796.

Lužická obec byla až do roku 1913 přifařena do Mikulčic, kam lužičtí farníci chodili do kostela, kde se konaly jejich sňatky a křty, kde byli pochováváni k poslednímu odpočinku až do doby, kdy byl založen nynější lužický hřbitov. Mikulčickému faráři odváděli i církevní desátek.

V roce 1691 odvádí desátky farníci v obilí, Lužičtí v tomto roce odvedli 30 mandelů žita, 15 mandelů pšenice a 24 mandelů ovsa.Z dalších příjmů z Lužic má farář 1 zlatý za procesí o svatém Marku, 1 zlatý a 30 krejcarů za mši o svátcích (Narození Páně, Velikonoce, Letnice, Boží tělo) a za svěcení kostela. Dále musí farníci nařezat v lese dostatek dřeva a dopravit na faru.

V důsledku hospodářského rozvoje v druhé polovině 19. století, kdy byla možnost zaměstnání (těžba lignitu, výroba skla, železnice), vzrůstá v obci počet obyvatel a mezi věřícími sílí snahy o vybudování vlastní farnosti.

V roce 1864 je připraven návrh na výstavbu kostela v hodnotě 5296 zlatých. Obec slíbila dodat cihly z vlastní cihelny v ceně 10 zlatých 60 krejcarů za 1000 kusů. Na kostel jich bylo potřeba 131 400 ks. Odvoz cihel se farníci zavázali, že uskuteční zdarma. Ale teprve v roce 1872 je položen základní kámen a pak již usilovnou prací se farníkům podařilo během dvou let kostel dostavět a v listopadu asi 20 listopadu (podle kroniky pana Konečka) nebo 22. listopadu podle kroniky paní Anny Charvátové byl zasvěcen svatému Martinovi, biskupu Tourtskému. Byl zobrazován jako voják na koni nebo s biskupskou mitrou na hlavě a má toho na starosti opravdu hodně. Je patronem Stuttgartu a Mohuče, vojáků, dragounů, jezdců koní, podkovářů, zbrojířů, tkalců, koželuhů, krejčích, rukavičkářů, kloboučníků, hlasatelů, hoteliérů, mlynářů, kartáčníků, vinařů, pastýřů, hostinských, cestujících, chudáků, žebráků, zajatců, abstinentů, domácích zvířat a hus.

Mše svatá byla jen o větších svátcích, někdy se uskutečnilo i nedělní svátostné požehnání.

V roce 1886 byly pro kostel zakoupeny varhany, na které přispěl sám císař František Josef I. 60 zlatými, finančně přispěly i sklárny a dráha. V roce 1887 povolil mikulčický farář Martin Novotný, aby se v kostele v Lužicích sloužily další mše na Vánoce, Velikonoce a svátky svatodušní.

V roce 1908 se do Lužic přistěhoval kněz na penzi P. Gotthard Frieb. Bydlel v podnájmu. Duchovní správa povolila bohoslužby ve všední den, neděli a svátky. Jen ke křtu, svatbě a pohřbu si lužičtí farníci přiváželi faráře z Mikulčic.

V roce 1909 byla v Lužicích založena Kostelní Jednota, která si dala za cíl vybudování samostatné duchovní správy. V polovině roku 1912 p. Jaroš Pavel jel s žádostí k brněnskému biskupovi. Jejich přání bylo vyslyšeno a od 1. září 1913 je v Lužicích zřízena expozitura duchovní správy, do které byl dosazen mikulčický kaplan P. Antonín Křikava. Lužičtí farníci mu přišli naproti, aby tak vyjádřili radost nad dosaženým cílem – mít vlastního faráře!

P. Antonín Křikava

1913-1919 – bydlel u předsedy školní rady J. Bílíka na č. 67. Snahu o postavení fary narušila první světová válka (1914-1918). Po válce byl v roce 1919 P. Křikava ustanoven farářem ve Lhotě u Bystřice a v Lužicích byl ustanoven expozitou

P. Šimon Novotný

1919-1925 – rok 1919 upadl lid do takové duševní bídy, že začal kácet kříže, sochy svatých, obzvláště měli spadeno na sochu našeho národního světce Jana Nepomuckého. To se jim koncem května 1921 podařilo.

Paní Josefka Urbánková, kuchařka pana Gotharda Frieba měla pěkný dům se zahradou u kostela a zemřela. Kostelní Jednota měla o tento dům, jako vhodný objekt pro faru zájem.Byla však ve svízelné finanční situaci. Od stavby kostela měla ještě 30 000 Korun dluhu. V roce 1923 se proto obrací o radu k arcibiskupovi olomouckému C. Stojanovi. Ten místo rady uhradil dluh Živnobance, a tak již v roce 1924 byl pro sídlo fary zakoupen dům naproti kostela, za 65.000 Kčs. Kostelní jednota přispěla ve výši 5. 000Kčs

Lidová jednota 2.000 Kčs

TJ Orel 1.000Kčs

Sbírka po vesnici 12.000Kčs

Na smrtnou neděli v roce 1924 se konala sbírka po vesnici. Ještě to jaro se zasela farní zahrada, prodalo se ovoce a všechny výnosy se odvedly do pokladny, dále kostelní sbírky, milodary z divadel. Když byla 17. ledna 1925 valná hromada, zbyl dluh na faru jen 32 000Kč

Farář P. Novotný je v roce 1925 jmenován farářem v Předíně a od 3. května 1925 se do Lužic vrací P. A. Křikava jako duchovní správce a katecheta.

P. Antonín Křikava

1925 – 1931 – V roce 1925 je do kostela pořízen nový zvon za 2 300 Kč, vysvěcen je o svátku sv. Cyrila a Metoděje, 5. července. Při této příležitosti dal P.Antonín Křikava znovuzasvětit kostel svatému Cyrilu a Metoději. Proto se také potom slavily v Lužicích dvoje hody: martinské na sv. Martina a „salátové,béleškové“ hody na sv. Cyrila a Metoděje. Pro nemoc P. Antonína Křikavy, ho čtyři měsíce zastupoval kněz P.Kubeš Havel.

V roce 1926 pořízeny další dva zvony. Jeden je z výnosu sbírky mezi farníky a druhý věnoval Josef Novák z č. 17, v tomto roce opravili farníci kapli Nanebevzetí Panny Marie. Oprava stála 1 000 korun

V roce 1927 byla do kostela a na faru zavedena elektřina, současně byl zaplacen dluh za farní budovu ve výši 32 000 Kč. V tomto roce na svátek sv. Ducha, Jakub Dvořák, lužický stolař, zhotovil v kostele vlastním nákladem novou kazatelnu, darem. V roce 1928 se opravila socha sv. Jana Nepomuckého.

P. Josef Krejčí

1931 – 1958

V roce 1932 se Kostelní jednota pustila do důkladné opravy kostela. Protože vlhly stěny, musela se omítka do výše 2m otlouct a zdivo podřezat, sokl byl pak opatřen umělým kamenem. Střecha kostela dostala novou krytinu a byly zhotoveny nové vchodové dveře. V roce 1934 uvnitř kostela provedl akademický malíř Jano Köhler z Kyjova uměleckou malbu patronů kostela sv. Cyrila a Metoděje, malba stála 5 000Kč. Maloval je asi týden. Bylo to v týdnu sv. Bartoloměje. Ještě později v září fresky sv. Martina biskupa Tourského a sv. Václava. Malba každé fresky stála 1 000Kč.Obě fresky však byly roku 1982 sňaty a poté nahrazeny malovanými skleněnými vitrážemi navrženými Antonínem Kloudou.

V roce 1933 se v opraveném a zvelebeném kostele konala v květnu Svátost biřmování, kterou početným biřmovancům udílel brněnský biskup Dr. Josef Kupka.

Od 18. – 25 února 1934 probíhaly v lužickém kostele slavnosti sv. Misie, kterou konali členové Řádu sv. Dominika z Prahy za vedení Dr. Silvestra Braito. Účast věřících na sv. Misiích byla velká, ale jak vzpomíná jeden z pamětníků, většina lidí byla ze sousedních vesnic. Kázání pro velký zájem se konalo před kostelem. Zvláště zdařilý a početně navštívený byl večerní průvod s Nejsvětější svátostí.

Teprve v roce 1936 dosáhly Lužice samostatného farního úřadu a farářem byl ustanoven: P. Josef Krejčí. V příštím roce dalo Ministerstvo školství a osvěty souhlas, aby lužická expozitura byla novou římskokatolickou farností.

V období 2. světové války (1939-1945) se podařilo lužickým farníkům z darů a sbírek zbudovat hlavní oltář v kostele. Návrh je dílem kamenosochaře Jaroslava Kocourka z Hodonína. Oltář byl zhotoven v kamenické dílně v Bílovicích u Brna z různých druhů mramoru(Calacata, Tuharského, Kararského a onyxu).Sestaven byl v kostele mistrem J. Kocourkem, pomocníkem Josefem Jílkem(oba jsou z Hodonína) a kameníkem Rudolfem Bergerem z Brna. Oltář vysvětil biskup Josef Kupka. Slavnostní mši svatou na svátek svatého Petra a Pavla sloužil u nového oltáře P. Josef Krejčí a kázání měl P. Václav Novák z Brna. Když se v roce 1950 začal opravovat válkou poškozený kostel, byla nalezena v kopuli pamětní listina z doby stavby kostela a tehdejší peníze. Listina obsahuje informace o stavbě kostela v letech 1870-1874, kdo na stavbu kostela přispěl, kdo v té době starostoval aj.P. Krejčí doplnil text o údaje z roku 1950 a vrátil listinu do kopule.

V roce 1947 bylo putování s ostatky sv. Vojtěcha po naší vlasti a mezi jinými bylo zastavení i v děkanství Hodonín. I lužičtí farníci putovaly průvodem z Lužic na tuto oslavu.Druhý den, kdy se projíždělo Lužicemi, bylo i zastavení v našem kostele a kněz žehnal farnosti ostatky sv. Vojtěcha.(Ze vzpomínek A. Příkazského)

P. J. Krejčí v roce 1953 objednal pro kostel unikátní Betlém známého betlemáře Metoděje Floriana. Dle vzpomínek paní Marie Moučkové, Kordulíkové, byly předlohou k jednotlivým postavám Betlému konkrétní občané Lužic.

26. 7. 1953 bylo svěcení reliéfu sv. Antonína Paduánského

2. 8. 1953- svěcení soch-Srdci Páně a Srdci Panně Marii

21. 9. 1958 – svěcení sošky Pražského Jezulátka

Po dvaadvacetiletém působení v Lužicích odešel P. J. Krejčí do důchodu. Pro nedostatek kněží přebírá lužické farníky farář v Mikulčicích.

P. Jan Kapinus

1958 – 1971

P.Jan Kapinus farářoval v Lužicích 13 let a po těžké nemoci opouští řady věřících.

V roce 1960 byl v lužické farnosti vysvěcen již druhý kněz z řad občanů Lužic a to P. Josef Šindar. Vůbec prvním lužickým knězem z řad občanů byl P. Pavel Blažek.Je pochován na lužickém hřbitově v hrobu rodiny Lekavých.Slavnostní mši sloužil novokněz P. J. Šindar za velké účasti věřících na vyzdobeném prostoru před místním hřbitovem.

P. František Baťka

1971 – 1972

Za jeho krátkého pobytu byl podle směrnic II. Vatikánského koncilu citlivě upraven hlavní oltář.Svatostánek je umístěn na boku presbytáře ve vítězném oblouku. Jsou odstraněny boční oltáře a kazatelna.Další úpravy, které si naplánoval, nemohl uskutečnit, byl nuceně přemístěn do Slavonic. Na jeho místo nastoupil mladý kněz:

P. Otmar Kaplan

1972 – 1978

Ten pokračoval v započatém díle Baťkově. Dovedl si získat hlavně mládež, které věnoval svůj volný čas. To ale vadilo tehdejším mocipánům, a tak i on musel 1. června 1978 odejít.

1978 oprava fasády kostela, výměna oken, vymalován a pozlacen vnitřek kostela. Výměna všech okapových rour, opravila se střecha kostela, vodovod na faru, nová fasáda na faře.Obětaví farníci odpracovali 3 000 brig. hodin. Na opravy se vydalo téměř 70 000 Kč.

P. Josef Pavel Kratochvíla

1978 – 1990

Kněz, který po 25 let nesměl vykonávat kněžské povolání. Přišel s podlomeným zdravím z žalářů a tvrdé práce, ale se srdcem na dlani a ochotný kdykoliv pomoci. 1979 doplněny lavice do kostela. 1980 do kostela zakoupen velký koberec, byla provedena generální oprava varhan.Ke konci roku 1982 získala farnost umělecké dílo „Ukřižování, od umělce Ferdy Štábly z Hodonína. Je to hodnoceno jako nejkrásnější Štáblovo dílo, 3 1/2 m vysoké.Za kříž se zaplatilo 25 000Kč. Je umístěn na farním centru. Dále byla v roce 1983 zbudována mozaiková okna v presbytáři. Zhotovila je firma Crystalex Nový Bor, Hendrych Hanych.Dřevěné rámy na okna zhotovila firma ze Senice.Zaplatilo se 48 276.50 Kč. Levá mozaika zobrazuje smrt sv. Václava a na pravé sv. Martin daruje žebráku plášť.Pro nemoc však po dvanácti letech odchází do důchodu.

P. František Baťka

1990 – 2 000, vrací se opět do lužické farnosti. Jen těch oveček, o které se stará, má ve svém stádečku méně. Staří odešli na věčnost, mladí se do kostela nehrnou.

Po třiceti letech 1990 se opět konali primiční slavnosti. Třetím knězem z řad lužických občanů se stal P. Jiří Hasoň. Za pěkného počasí a velké účasti věřících ze širokého okolí sloužil mši svatou v parku před kostelem.

V roce 1997 byly pořízeny z darů farníků, za přispění obecního úřadu a ostatních občanů dva nové zvony. Menší o průměru 676 mm a hmotnosti 189 kg zasvěcen sv. Cyrilu a sv. Metodějovi, větší o průměru 800 mm a hmotnosti 315 kg panně Marii, Královně míru. Svěcení provedl R. D. Jan Kabeláč, dómský farář a kanovník katedrální kapituly v Brně.

Ke 125. výročí vysvěcení kostela byl v roce 1999 opraven kostel zvenčí, dostal nový sváteční plášť, a tak v listopadu 1999 mohl v plné kráse oslavit své významné výročí.

Mons. Josef Zouhar – 2000 – 2002 a P.Vít Rozkydal

P. Karel Rezehnal – 2002 – 2004

P. Pavel Pacner – 2004 – 2007

V roce 2007 byla provedena oprava střechy kostela. Stála 239 200Kč.

P. Jiří Janoušek – 2007 – 2009

Rok 2008-2009 rekonstrukce fary. Rekonstrukci prováděla firma ŠP Rakostav s. r.o.,Mikulčice, nákladem 1 394 881Kč. Generální vikář Msgre. Jiří Mikulášek nejdříve udělil svátost biřmování pěti lužickým farníkům a požehnal pak nové farní centrum. Této slavnosti se zúčastnili farníci z Hodonína, z Kobylí, Bořetic a Vrbice.

. V tomto roce byla přemístěna kaplička Nanebevzetí Panny Marie na vhodnější a důstojnější místo v ulici Ploštiny. Postupně bylo její okolí doplněno sochami s tématikou Betléma, které vytvořili studenti uměleckých škol pod vedením kurátorky ak. Sochařky Lídy Peckové na sochařských sympoziích“Dřevo, kámen Lužice“

P. Robert Prodělal – 2009 – 2011

P.Bohumil Urbánek – 2011 – 2015

P. Vít Hába – 2015 – dosud

Rok 2014 má zvláštní postavení ohledně výročí. Je to 140 let trvání kostela, 90 let historie fary, 80 let fresky sv. Cyrila a Metoděje.

V sobotu 3. května na ulici Ploštiny, bylo žehnání znovu přemístěné kapličky Nanebevzetí Panny Marie. Sousoší „Svaté rodiny“ určené přímo do kaple vytvořil Martin Gallas z jasanového dřeva. Kapličku znovu vystavěl z původního materiálu pan František Bohún z Dolních Bojanovic. Přemístění kapličky bylo financováno z rozpočtu obce Lužice v rámci obnovy sakrálních památek ve výši 145 000 Kč a z občanské sbírky ve výši 31 050 Kč. Sponzorský dar ve výši 100 000 Kč přispěla na zakoupení pískovce pro tvorbu soch firma MONTGAS.

Na farním centru byly instalovány dvě sochy. Socha sv. Anežky a socha sv. Jana Křtitele. Podstavce pod tyto sochy restauroval pan Pavel Hájek.

V květnu tohoto roku se uskutečnila pouť lužických farníků na Turzovku a Josef Molnár a paní Marie Popovská se zúčastnili SVATOŘEČENÍ dvou bývalých papežů v Římě. Jana XXIII. a Jana Pavla II.

Závěr:

Je nutno dodat, že toto ani zdaleka nemůže charakterizovat dílo, které tu každý kněz a generace lidí zanechala. Díváme se jen na některé věci z hlediska hmotného, ale účinky duchovní z učení a udělování svátostí a jiných skrytých darů, posoudit nemůžeme. To posoudí až Pán Bůh.

Prameny:
Farní kronika Hodonín
Farní kronika Mikulčice (Svatopluk Rutar)
Kronika obce Lužice, školní kronika
Kronika rodiny Konečků a Šindarů z Lužic
Písemné záznamy o vývoji duchovní správy A. Charvátové
Materiály, které dala farnosti k dispozici dcera varhaníka Jaroslava Bendy,Zdislava Pokorná
Bohumil Samek,535 Lužice, Umělecké památky Moravy a Slezska II.J/N Praha 1994


Z dějin lužické farnosti

Svatopluk Rutar

Duchovní správa a kostel

Lužická obec byla až do roku 1913 přifařena do Mikulčic, kam lužičtí farníci chodili do kostela, kde se konaly jejich sňatky a křty, kde byli pochováváni k poslednímu odpočinku až do doby, kdy byl založen nynější lužický hřbitov. Mikulčickému faráři odváděli i církevní desátek. V roce 1616 si mikulčický farář stěžuje vrchnosti, že je mu odepírán desátek jak z Těšic, tak i Lužic, obcí hodonínského panství (Mikulčice patřily do panství břeclavského). V roce 1673 patří k mikulčické farnosti vedle Mikulčic Těšice, Lužice a Kukvice (celé jsou ale pusté). Desátky odvádí farníci v obilí, Lužičtí v roce 1691 30 mandelů žita, 15 mandelů pšenice a 24 mandelů ovsa. Z dalších příjmů z Lužic má farář 1 zlatý za procesí o svatém Marku, 1 zlatý a 30 krejcarů za mši o svátcích (Narození Páně, Velikonoce, Letnice, Boží tělo) a za svěcení kostela. Dále musí farníci nařezat v lese dostatek dřeva a dopravit je na faru. V důsledku hospodářského rozvoje v druhé polovině 19.století, kdy je větší možnost zaměstnání (těžba lignitu, výroba skla, železnice), vzrůstá v obci počet obyvatel a mezi věřícími sílí snahy o vybudování vlastní farnosti. Do roku 1872 stojí uprostřed lužické návsi jen zvonice se dvěma svěcenými zvony. Její vznik je datován do roku 1796. V roce 1864 je připraven návrh na výstavbu kostela v hodnotě 5296 zlatých. Obec slíbila dodat cihly z vlastní cihelny v ceně 10 zlatých 60 krejcarů za 1000 kusů. Na kostel jich bylo potřeba 131400 ks. Odvoz cihel se farníci zavázali, že uskuteční zdarma. Ale teprve v roce 1872 je položen základní kámen a pak již usilovnou prací se farníkům podařilo během dvou let kostel dostavět a vysvětit v roce 1874. Kostel byl zasvěcen soluňským bratřímCyrilovia Metodějovi. Mše svatá byla jen o větších svátcích, někdy se uskutečnilo i nedělní svátostné požehnání. V roce 1886 byly pro kostel zakoupeny varhany, na které přispěl sám císař František Josef I. 60 zlatými, finančně přispěly i sklárny a dráha. V roce 1887 povolil mikulčický farář Martin Novotný, aby se v kostele v Lužicích sloužily další mše na Vánoce, Velikonoce a svátky svatodušní. Když se v roce 1908 přistěhoval do Lužic kněz na penzi P. Gotthard Frieb, povolila duchovní správa (farář František Tvarůžek) bohoslužby ve všední den, neděli a svátky, jen ke křtu, svatbě a pohřbu si lužičtí farníci přiváželi faráře z Mikulčic. V roce 1909 byla v Lužicích založena Kostelní jednota, která si dala za cíl vybudování samostatné duchovní správy. Již v roce 1912 podávají její členové žádost u brněnského biskupa. Jejich přání bylo vyslyšeno a od 1.září 1913 je v Lužicích zřízena expozitura duchovní správy, do které byl dosazen mikulčický kaplan P. Antonín Křikava. Lužičtí farníci mu přišli naproti, aby tak vyjádřili radost nad dosaženým cílem – mít vlastního faráře ! P. Antonín Křikava bydlel u předsedy školní rady J. Bílíka na č.67. Snahu o postavení fary narušila první světová válka (1914 -1918). Po válce byl v roce 1919 P. Křikava ustanoven farářem ve Lhotě u Bystřice a v Lužicích byl ustanoven expozitou P. Šimom Novotný. Kostelní jednota opět usilovala o postavení fary. Byla však ve svízelné finanční situaci. Od stavby kostela měla ještě 30 000 dluhu. V roce 1923 se proto obrací o radu k arcibiskupovi olomouckému C. Stojanovi, ten místo rady uhradil dluh v Živnobance, a tak již v roce 1924 byl pro sídlo fary zakoupen dům naproti kostela. Farář P.Novotný se na faře moc neohřál, v roce 1925 je jmenován farářem v Předíně a od 3.května 1925 se do Lužic vrací P. A. Křikava jako duchovní správce a katecheta. Téhož roku je do kostela pořízen nový zvon za 2300 Kčs, vysvěcen je o svátku sv.Cyrila a Metoděje 5.července. V příštím roce byly pořízeny další dva zvony, jeden z výnosu sbírky mezi farníky a druhý věnoval Josef Novák z č.17. V roce 1927 byla do kostela a na faru zavedena elektřina, současně byl zaplacen dluh za farní budovu ve výši 33000 Kčs. Jakub Dvořák, lužický stolař, zhotovil v kostele vlastním nákladem novou kazatelnu. V roce 1932 se Kostelní jednota pustila do důkladné opravy kostela. Protože vlhly stěny, musela se omítka do výše 2m otlouct a zdivo podřezat, sokl byl pak opatřen umělým kamenem. Střecha kostela dostala novou krytinu a byly zhotoveny nové vchodové dveře. Uvnitř kostela provedl akademický malíř P.Köhler z Kyjova uměleckou malbu patronů kostela sv.Cyrila a Metoděje a dále malbu sv.Martina a sv.Václava. V příštím roce (1933) se v opraveném a zvelebeném kostele konala v květnu Svátost biřmování, kterou početným biřmovancům udílel brněnský biskup Dr.Josef Kupka. V roce 1934 byla v lužickém kostele slavnost svaté Misie, kterou konali členové Řádu sv. Dominika z Prahy za vedení Dr.Silvestra Braito. Účast věřících na sv.Misiích byla velká, ale jak vzpomíná jeden z pamětníků, většina účastníků byla ze sousedních vesnic. Kázání pro velký zájem se konalo před kostelem. Zvláště zdařilý a početně navštívený byl večerní průvod s Nejsvětější svátostí. Teprve v roce 1936 dosáhly Lužice samostatného farního úřadu, farářem ustanoven P.Josef Krejčí.V příštím roce dalo Ministerstvo školství a osvěty souhlas, aby lužická expozitura byla novou římskokatolickou farností. V období 2. světové války (1939 – 1945) se podařilo lužickým farníkům z darů a sbírek zbudovat hlavní oltář v kostele. Návrh je dílem kamenosochaře Jaroslava Kocourka z Hodonína. Oltář byl zhotoven v kamenické dílně v Bílovicích u Brna z různých druhů mramoru a onyxu. Sestaven byl v kostele mistrem J.Kocourkem, pomocníkem Josefem Jílkem (oba jsou z Hodonína) a kameníkem Rudolfem Bergerem z Brna. Slavnostní mši svatou na svátek svatého Petra a Pavla sloužil u nového oltáře P.Josef Krejčí a kázání měl P.Václav Novák z Brna. Když se v roce 1950 začal opravovat válkou poškozený kostel, byla nalezena v kopuli pamětní listina z doby stavby kostela a tehdejší peníze. Listina obsahuje informace o stavbě kostela v letech 1870 – 1874, kdo na stavbu kostela přispěl, kdo v té době starostoval aj. P. farář Krejčí doplnil text o údaje z roku 1950 a vrátil listinu do kopule. Po sedmadvacetiletém působení v Lužicích odešel P.J.Krejčí do důchodu. Pro nedostatek kněží musel převzít lužické farníky farář v Mikulčicích, Jan Kapinus. V roce 1960 byl v lužické farnosti vysvěcen již druhý kněz z řad občanů Lužic a to P. Josef Šindar. Vůbec prvním lužickým knězem byl P.Pavel Blažek. Slavnostní mši sloužil novokněz P. J. Šindar za velké účasti věřících na vyzdobeném prostoru před místním hřbitovem. P. Jan Kapinus farářoval v Lužicích 13 let a po těžké nemoci opouští řady věřících. Na jeho místo přišel P.František Baťka. Za jeho krátkého pobytu (1971 – 1972) byl podle směrnic II.vatikánského koncilu citlivě upraven hlavní oltář. Přeměnou oltáře nová moderní svatyně zapadá důstojně do nové liturgie. Další úpravy, které si naplánoval, nemohl uskutečnit, byl nuceně přemístěn do Slavonic. Na jeho místo přišel mladý kněz P.Otmar Kaplan, který pokračoval v díle Baťkově. Dovedl si získat hlavně mládež, které věnoval svůj volný čas. To ale vadilo tehdejším mocipánům, a tak i on musel 1.června 1978 odejít. Po P. O. Kaplanovi působil v Lužicích P.Josef Kratochvíla, kněz, který po 25 let nesměl vykonávat kněžské povolání. Přišel z podlomeným zdravím z žalářů a tvrdé práce, ale se srdcem na dlani a ochotný kdykoliv pomoci. Pro nemoc však po 13 letech odchází do důchodu. Za jeho působení byla zbudována mozaiková okna, na levém okně je zobrazena Smrt sv.Václava a na pravém Sv.Martin daruje žebráku plášť. V roce 1990 se vrací do lužické farnosti opět P.František Baťka, jen těch oveček, o které se stará, má ve svém stádečku méně, staří odešli na věčnost, mladí se do kostela moc nehrnou… Po třiceti letech se opět konaly primiční slavnosti. Třetím knězem z řad lužických občanů se stal P.Jiří Hasoň. Za pěkného počasí a velké účasti věřících ze širokého okolí sloužil mši svatou v parku před kostelem. V roce 1997 byly pořízeny z darů farníků, za přispění Obecního úřadu a ostatních občanů dva nové zvony, menší o průměru 676 mm a hmotnosti 189 kg zasvěcen sv.Cyrilu a sv.Metodějovi, větší o průměru 800 mm a hmotnosti 315 kg Panně Marii, královně míru. Slavnostní vysvěcení zvonů se konalo v neděli 23.listopadu. Svěcení provedl R.D.Jan Kabeláč, dómský farář a kanovník katedrální kapituly v Brně. Ke 125. výročí vysvěcení kostela byl v roce 1999 opraven kostel zvenčí, dostal nový sváteční plášť, a tak v listopadu 1999 mohl v plné kráse oslavit své významné výročí.

Literatura:

Rutar,S.: Svatý Rybykus, Malovaný kraj, 1981, č.4
Rutar,S.: Červený kohout před 150 léty, Malovaný kraj 1995, č.5

Prameny:

Farní kronika Mikulčic
Kronika obce Lužice
Kronika rodiny Konečků a Šindarů z Lužic
Písemné záznamy o vývoji duchovní správy A.Charvátové

 


Kněží farnosti Lužice u Hodonína

P. Vít Hába 1. 8. 2015 – současnost
P. Bohumil Urbánek 2011 – 31. 7. 2015
P. Robert Prodělal 2009 – 2011 (únor/březen)
P. Jiří Janoušek 2007 – 2009
P. Pavel Pacner 2004 – 2007
P. Karel Rozehnal 2002 – 2004
Mons. Josef Zouhar 2000 – 2002
P. František Baťka 1990 – 2000
P. Josef Pavel Kratochvíla [Josef bylo jeho jméno křestní. Vstoupením do řádu dostal jméno Pavel, které používal.] 1978 – 1990
P. Otmar Kaplan 1972 – 1978
P. František Baťka 1971 – 1972
P. Jan Kapinus 1958 – 1971
P. Josef Krejčí 1936 – 1958
P. Antonín Křikava 1925 – 1936
P. Šimon Novotný 1919 – 1925
P. Antonín Křikava 1913 – 1919

 

Dne 17.9.2013 ve večerních hodinách odešel před tvář našeho Pána jeho věrný služebník otec Josef Šindar, rodák z naši farnosti. Pamatujme na něho v modlitbě.
Parte ve formátu DOC. Fotografie z pohřbu Mons. Josefa Šindara, Lužice, 21. 9. 2013

Kaplička

3. 5. 2014 – text proslovu při svěcení kapličky na Ploštinách.

Dnes se scházíme u přemístěné kapličky Nanebevzetí P. Marie a osud této památky si zaslouží trošku pozornosti z její historie. V Moravské vlastivědě z roku 1926 se o kapličce píše, že byla postavena roku 1825 „na místě dřívější, sešlé“. Podle písemných záznamů Františka Konečka pocházela původní kaplička ze 17. století.

Pan František Koneček, stařeček msgre. Josefa Šindara v rodinné kronice píše: „Byl v ní krásný obraz Bohorodičky Nanebevzetí…oltářek…na svátek Panny Marie jsme tam chodívali konat pobožnosti… bývala to pro nás Lužičany malá kratičká pouť, kterou rádi vykonávali takřka všichni občané… Dnes, co ty řádky píši (2.7.1922), chci Vás zase uvést k této kapličce, slza sa ně vkrádá do oka…asi v roce 1915 jí opustili, kteří ji opravovali, obraz zmizel, oltář zničen… Je v žalostném stavu…kdy se zase zaskvěje ve své dřívější kráse a naši potomci si tam budou nových milostí vyprošovat?“

Stařeček se svého přání nedočkal. Kapličku obcházely zlé časy – ale přece se našli lidé, kteří snad ve svých myšlenkách slyšeli prosby předků a o kapličku se starali, u ní se pomodlili, i když to vrchnost té doby nerada viděla.
V sedmdesátých letech hrozilo kapličce dokonce zbourání. Původně stála v poli na Trhaniskách. Po rozšíření bytové výstavby zůstala stát v zahradách uprostřed plotů a byla navržena její demolice. Naštěstí rodiny Popovská a Kašíkova, na jejichž pozemcích tenkrát kaplička stála, odmítly její likvidaci a o kapličku se dlouhá léta staraly. Její umístění však bránilo tomu, aby byla volně přístupná ostatním občanům.
Tak tomu bylo až do roku 2009, kdy dobrá vůle a vzájemná tolerance obyvatel Lužic přinesla řešení. Po vzájemné domluvě obou rodin, farnosti a obce Lužice byla kaplička na podzim roku 2009 přemístěna na vhodné a důstojné místo v ulici Ploštiny. Postupně bylo její okolí doplněno sochami s tématikou betléma, které vytvořili studenti uměleckých škol pod vedením kurátorky ak. sochařky Lídy Peckové na sochařských sympoziích „Dřevo, kámen Lužice“ v letech 2008, 2009 a v roce 2013, kdy vzniklo sousoší Svaté rodiny určené přímo do kaple.
Kapličku stavěl pan František Bohůn z Dolních Bojanovic, kterého zde vítáme a zároveň ještě jednou děkujeme.
Děkujeme i Martinu Gallasovi, který pro ni vytvořil sousoší Svaté rodiny.
Přemístění kapličky bylo financováno z rozpočtu obce Lužice v rámci obnovy sakrálních památek ve výši 145 000 Kč a z občanské sbírky ve výši 31 050 Kč. Sponzorským darem ve výši 100 000 Kč přispěla na zakoupení pískovce pro tvorbu soch firma MONTGAS.
Proto dnes patří naše poděkování obecnímu zastupitelstvu v Lužicích, firmě MONTGAS, mladým umělcům i všem občanům, kteří přispěli do občanské sbírky.

Poděkování za obětavou pomoc a organizaci při stavbě této sakrální památky si zaslouží Marie a Pavel Popovští, Anna a Ladislav Bílíkovi. Dále se na stavbě podíleli a poděkování si zaslouží panové Josef Horňáček U Vrchnice, Jan Blažej, Karel Hodes, Michal Molnár, Frantiček Bartoník, Josef Hromek, chlapci Pavel a Petr Maradovi, Jiří Hubačka, Lukáš a Pavel Růžicovi. Nemalý dík patří i rodině Kurkové, která bezplatně poskytla elektřinu a vodu, potřebnou pro stavební činnost a všem těm, kteří nějakou měrou přispěli opět ke vzniku této krásné památky.

Ať očišťuje naše lidské duše, šíří čistou lásku, mír a harmonii na Zemi.

Dnes můžeme s radostí a hrdostí říct, že jsme stařečkovo přání přece jen splnili.