„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.” Mt 28, 19 – 20
Křest je první, základní svátost. Bůh v ní přijímá člověka za své dítě. Člověk se stává křesťanem. Křtem se včleňuje do církve. Proto se má křest uskutečnit v místní církvi, to znamená ve farnosti, ve které rodina žije a účastní se farního života. Při křtu se člověku odpouštějí hříchy. U dospělých všechny hříchy, u malých dětí dědičný hřích. Člověk ve křtu získává duchovní dary. Jsou to dary víry, naděje a lásky. Křest je vždycky rozhodnutím se pro víru a pro život z víry.
Žadatelé, kteří se chtějí nechat pokřtít nebo, chtějí nechat pokřtít své dítě, přijdou požádat o křest na faru a vyzvednou si dotazník. Podle pokynů ho vyplní a odevzdají zpět.
-O křest žádají rodiče (ne prarodiče). Je nutné, aby aspoň jeden z rodičů byl pokřtěný římskokatolík a zaručil se za křesťanskou výchovu svého dítěte.
Při křtu dítěte se rodiče zavazují k tomu, že dítě vychovají ve víře, a že jej budou vést slovem i příkladem svého života k tomu, aby žilo dle Božího zákona.
Ke křtu dítěte si rodiče vybírají kmotra, který musí splňovat tyto požadavky: musí být pokřtěn, biřmován, žije-li v manželství, tak církevně uzavřeném, a vede řádný křesťanský život.
Křest se zpravidla uděluje ve mši svaté, pokud tomu nebrání závažné důvody.
Ke křtu budete potřebovat křestní roušku a křestní svíci.
Většina lidí jej přijala v dětském věku z rozhodnutí svých rodičů. Rodiče tak zasvětili dítě Bohu a Církvi. Vzali na sebe povinnost a odpovědnost, že své děti vychovají ve víře a povedou je k Bohu náboženskou výchovou.
Rodiče mají být církevně oddáni, praktikovat život z víry, navštěvovat nedělní bohoslužby, neodmítat svůj svátostný život na území farnosti, do jejíž správy spadají. V této farnosti pak mohou nechat pokřtít své dítě.
Rodiče, kteří nejsou schopni vychovávat své dítě ve víře a sami tuto víru nežijí, což znamená, že sami nepřijímají ve společenství církve svátostný život, budou vyzváni k tomu, aby odložili křest svého dítěte do té doby, dokud neusměrní svůj život do roviny života v církvi. Mohou pak své dítě nechat pokřtít do 14 let jeho věku. Po 14cti letech se pak dítě, už jako dospělý a hledající člověk, rozhoduje pro přijetí křtu samo. Samozřejmě pak i ono musí splňovat podmínky pro život ve společenství církve.
Křest dětí ano – ne
– v poslední době v naší farnosti horké téma, netýká to ale jen naší farnosti, ale celé naší společnosti. Co vlastně svátost křtu obnáší a co nám dává a co se od nás naopak očekává. Kdo a proč vlastně chce děti pokřtít. Otázek je spousta.
Pokusme se na některé najít odpovědi.
Takže k první otázce:
– Co se to vlastně děje, že někteří kněží nevyhoví všem, kdo mají zájem o křest novorozence?
O odpověď jsem poprosila našeho pana faráře p. Bohumila Urbánka:
V první řadě nejde o libovůli kněze, jestli dítě má, anebo nemá být pokřtěno, i když si dovedu reálně představit, že si lidé všechno co křtu předchází, nebo následuje, vždy spojí s osobou kněze. Spíše bych tuto otázku položil od samého začátku pozitivně – co všechno žít, aby sám kněz měl, jak se píše i v Kodexu katolické církve oprávněnou naději, že dítě bude vychováno v katolickém náboženství. Co se myslí katolickou výchovou se pokusím odpovědět sám za sebe – Křesťanství ve zjevených pravdách – věří, že Kristus ustanovil církev k posílení naši osobní víry ve společenství s ostatními při slavení svátostí – já mám však někdy pocit a dokonce i sám vidím, jak věřící nechtějí žít viditelně svou víru, vždyť stačí jen nějak věřit a znát jednu z modliteb, ale není to ochuzení naší jedinečnosti víry, že Bůh se chce dotýkat tvého života ve svátostech. Na jednu stranu říkám Bohu – ano, ale nepřijímám to, co On mi nabízí. Otázka tedy zní jednoduše – jsou tedy kněží, kteří nevyhoví na žádost rodičů? – takového kněze já sám neznám, neboť jsem se stal knězem, abych přiváděl druhé k Bohu, a je mou radostí takto sloužit, a ne jim stavět barikády. Takže první část otázky je nepravdivá ve svém základu. Není tedy nedorozumění především u tebe, vás, kteří přicházíte a dáváte knězi nejistotu již svým postojem k Božím věcem a samotnému Bohu, no potom ten kněz ve vaší nevědomosti, raději řekne: křest odkládám, a ne v žádném případě, on nechce pokřtít. Ve většině případu se vše svalí na toho, či onoho kněze, než abych všem lidem a známým dokázal svou víru, kterou nikdo nemůže přece popřít. Pokaždé při přípravě říkám: Vždy dojdete cíle, ale záleží především na vás a není jedno jakou cestou – kéž křest není našim rozdělením, ale sjednocením ve víře.
Další otázky a odpovědi namůžeme najít zde:
Jaký je význam křtu a k čemu se pokřtěním dítěte jako rodič zavazuji?
Chci nechat své dítě pokřtít, ale nejsme pokřtěni?
Jaká je historie křtu novorozeňat?
Uvažujme o svatbě v kostele, zavazujeme se tím ke křtu našich dětí?
Chceme nechat naše dítě pokřtít, ale kněz nechce.
Můžeme požádat o křest našeho dítěte, když nejsme oddáni v kostele?
Křest dítěte, církevně nesezdaných rodičů?
Křest dítěte, nesezdaných rodičů?
Církevní sňatek v těhotenství s nevěřícím partnerem?
Může být člověk vícekrát kmotrem?
Křestní jméno, křestní patron?
Křest dětí z umělého oplodnění?
Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2,38-39)
Proto křtíme i děti, ačkoli nemají vlastní hříchy, neboť chceme, aby získaly svatost, spravedlnost, přijetí za syny, dědictví, bratrství s Kristem a aby se staly údy jeho těla. (Catecheses ad illuminandos; in: Augustin, Contra Iulianum 1, 6, 21).
Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské. (Mt 19,14)
Křest bez víry, je však pouhá formalita bez obsahu.
A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. (Lk 11, 9)
Fotografování při liturgických akcích
Jelikož je kostel svátostný prostor a všechny události pořádané na tomto místě, jsou duchovního rázu, je potřeba se také podle toho v těchto prostorách chovat, proto prosím dodržujte určitá pravidla odpovídající tomuto místu, jako jsou: ticho při obřadu i mimo, pořádek, není také vhodné v tomto prostoru jíst, nebo pít, pouštět hudbu, používat mobilní telefon a jinak rušit. Své zásady chování v kostele má také pořizování záznamů na fotografie a DVD, přítomnost fotografů a kameramanů má svá pravidla vydaná církví. Jejich znění je zde ke stažení, předem je, prosím, předejte vašim fotografům a kameramanům. Děkujeme za pochopení.
Text s laskavým svolením citován z webové stránky farnosti Dubňany.
